Emanuel Fohn

Raný život, rodina a vzdělání

Emanuel Fohn se narodil 26. března 1881 v Klagenfurt am Wörthersee v Rakousku. Jeho cesta k životu věnované umění však nebyla přímočará. Svou výchovu zahajuje v přísném disciplíně právního oboru, avšak ambice věnovat se studiu práva jsou náhle přerušeny. Fohn se rozhodne opustit právo, aby se mohl zcela oddat malířství.

Přechod ze studenta na praktikujícího umělce začíná v Dachau, kde dokončuje své první učňovské období. Toto základní období ho vede k formálním strukturám evropského umění. Stěhuje se do Mnicha, aby studoval na Akademii výtvarných umění pod vedením Angelo Janka a Hugo von Habermann. Jeho rozvoj pokračuje pod poučnictvím Hanse von Hayeka.

Širokost jeho vzdělání se dále rozšiřuje, jak se blíží k centru německého uměleckého života. V Berlíně studuje u Lovise Corintha, čímž si dále zdokonaluje svůj technický přístup. Tyto lata výuky v Mnichově a Berlíně kladou pevné základy pro jeho pozdější kariéru malíře a restaurátora.

Život a cesty napříč Evropou

Rytmus profesního života Emanuela Fohna se náhle a nečekaně mění s nástupem války. Mezi lety 1915 a 1918 slouží v armádě, což představuje období přerušení jeho tvůrčí dráhy, které následně přináší návrat do akademické sféry. Postupem času si úspěšně získává místo na Vysoké škole umění v Hamburku, kde zastává profesorské křeslo. Tato pedagogická éra však ustoupí v čase nomádické existenci; po skončení vojenské služby se vydává na cestu skrze Španělsko a Itálii, kde neustále vyhledává nové prostředí a inspiraci pro svou uměleckou praxi.

Léta třicátých přinášejí období delšího pobytu v Římě, kde Fohn zůstává od roku 1933 až do roku 1943. Toto desetiletí představuje zásadní kapitolu jeho života, odehrávající se na pozadí hlubokých proměn tehdejší Evropy. K roku 1943 se jeho pohyb směrem na jih pokračuje, avšak cílová destinace se mění. Usazuje se v Kastelruthu v Jižním Tyrolsku, kde zůstává usazen od toho roku až do konce svého života.

Umělecký styl a sbírka

Fohnův štětec se soustředí především na světlo. Působí převážně v impressionistické tradici, kdy vytváří krajiny v jasných barvách a veduty. Jeho paleta upřednostňuje čistotu a dokáže zachytit jedinečnou atmosféru scén, které maluje. Tato technická preference pro světlo a barvu definuje jeho vizuální projev, který se vzdaluje těžkým stínům klasických akademických stylů.

V roce 1933 sejmlal svou studentkou Sofií Schneiderovou. Společně věnovali svou pozornost ochraně umění. Vybudovali významnou sbírku obsahující díla z 18. a 19. století. Tento zájem o dějiny umění nabral dramatický obrat během nacistického režimu. Když úřady označily mnohá díla za „degradované umění“, Fohn a jeho žena se rozhodli tyto kusy získat. Mnohá z těchto děl zakoupili za nízkou cenu a tím je v podstatě zachránili před ztrátou nebo zničením režimem.

Odkaz a kde spatřovat jeho díla

Ochrana umělecké i osobní historie Emanuela Fohna je hluboce spjata s významným přínosem, který věnovala jeho rodina. V roce 1964 daroval manželský pár svou rozsáhlou sbírku Bavorské státní malířské kolekci. Tato sbírka zůstává klíčovou součástí institucionálních fondů v Německu. Avšak vliv jeho života sahá daleko za hranice samotných fyzických děl; jeho odkaz se projevuje i v edukaci budoucích generací prostřednictvím zasvěcené nadace. Po jeho smrti založila Sophie Fohn stipendium Emanuela a Sophie Fohn, které slouží k podpoře mimořádně talentovaných studentů z Rakouska a Jižního Tyrolu.

Jeho obrazy dnes nacházejí své místo v několika významných regionálních sbírkách. Městské muzeum v Bolzanu uchovává díla tohoto umělce, zatímco jeho pozůstalina je spravována v Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum. Právě díky těmto místům zůstává jeho přítomnost ve veřejném prostoru zachována a stále živá.