Composition

Život a identita Aršile Gorkyho

Aršile Gorky se narodil jako Vostanik Manoug Adoian 15. dubna 1904 v Khorgomu u Vanské jezera v Osmanské říši, v oblasti, která je dnes součástí Turecka. Jeho raná existence byla neoddělitelně spjata s jménem a místem, které měl časem opustit. Jak postupoval v životě, začal konstruovat svou novou personu – proces neustálého přetváření, který zahrnoval i vzděláno si svou původní identitu. Vybral si jméno Arshile, odvozené od Akhilleše, achévského hrdiny Iliady, a spojil ho s příjmením Gorky.

Tento posun od Vostanika Manouga Adoiana k jménu Aršile Gorky nebyl jen prostou změnou označení. Byl to způsob, jak se vzdálo svých kořenů a sladit svůj život s jinou historií. Experimentoval s různými pravopisem a jmény, někdy se obracel k řecké mytologii nebo dokonce k jmenům ruských spisovatelů, v pokusu najít pocit sounáležitosti, který by byl v souladu s jeho ambicemi malíře. Toto neustálé přetváření sebe sama se stalo základním prvkem jeho působení ve světě.

Umělecké vzdělání a raná léta

Přechod z továrnické práce do uměleckého ateliéru byl poháněn tichým nesouhlasem s repetitivní nárukou průmyslového prostředí. V hledání odlišné životní cesty se rozhodl pro studium na New England School of Art. Jeho praxe však nebyla ohraničena pouze na učebny; velkou část času trávil v Muzeu krásných umění v Bostonu, kde studoval díla starých mistrů. Tyto hodiny strávené pozorováním technik těch, kteří zde byli před ním, pomohly uformovat jeho rané chápání formy a světla.

Jeho rané obrazy vykazují silný vliv impresionismu a postimpresionismu. Pracoval s tlumenou paletou barev a využíval husté, vrstvené tahy štětcem k budování textury. V těchto formativních letech se jeho náměty stávali lidé nejbližšímu okolí. Jako modely využíval přátele, rodinu i vlastní podobu, čímž proměňoval to známé v něco hluboce introspektivního. Jedním z takových raných děl je autoportrét z let přibližně 1923–24, který využívá gestickými tahy k definování rysů tváře, přičemž se soustředí na nosní košťím a váhu límce.

• Autoportrét (1923–24)

Vývoj uměleckého stylu a estetiky

První roky jeho tvorby byly věnovány prozkoumávání struktur kubismu a postimpresionismu. Tyto rané experimenty se často projevovaly jako husté, architektonické kompozice, kde se prolínající plochy vytvářely pocit váhy a řádu. Jak se však jeho pohyb rukou měnil, tyto rigidní stavební prvky začaly ustupovat něčemu mnohem fluidnějšímu. Směřoval k lyrickému vizuálnímu jazyku, v němž využíval silné, vrstvené tahy štětcem a gestickými znaky k budování textury povrchu. Tyto stopy často obkreslovaly okraje plovoucích organických forem, které se zdály dýchat přímo v rámci obrazového prostoru.

Tento posun ho vnesl do sféry surrealismu, automatismu a biomorfního umění. Kontrolovaná geometrie jeho dřívějších děl se rozplynula v nejasné, neurčité krajiny. Používal tenké glazury pigmentu a stékání barev k vytváření tvarů, které působily zároveň anatomicky i zcela abstraktně. Tyto formy často evokují něco biologického či buněčného, což se vznáší prostorymi těžkými od vzpomínek. Jeho pozdější přístup, který se vzdal od rozpoznatelných motivů, pomohl definovat samotný směr abstraktního expresionismu.

• Nighttime, Enigma, and Nostalgia (cca 1930–1934)
• The Liver is the Cock's Comb (1944)
• The Betrothal II (1947)

Klíčová díla a umělecké úspěchy

Gorkiyův tah štětcem často sleduje samotné okraje paměti. V díle The Artist with His Mother využívá dětskou fotografii jako výchozí bod a proměňuje osobní podobu v něco mnohem fluidnějšího. Tato sklonnost čerpat z minulosti je patrná v sérii Nighttime, Enigma, and Nostalgia, vytvořené v letech 1930–1934. Tato díla se vzdalují striktní reprezentace a sklánějí se k semi-abstraktním strukturám, které propojují geometrické základy s kontury nakreslenými volnou rukou.

Do roku 1944 se jeho umělecký jazyk posunul směrem k biomorfismu. Dílo The Liver is the Cock's Comb využívá krouživé linie a nejasné prostory k naznačení slavnostního, a přitom znepokojivého shromáždění. Jde o dílo s obrovskou energií, kde se postavy rozplývají do dynamických póz, místo aby zůstaly plně zformované. Podobně jako Waterfall, namalovaný v roce 1943, využívá fluidní linie a bledě modré odstíny k průzkumu podvědomí. Působí jako osobní zkoumání traumatu a vzpomínek, kde laviny barev naznačují pohyb vody bez nutnosti doslovného zobrazení.

Jeho pozdější tvorba v tomto zkoumání formy a citu pokračovala. V roce 1947 vytvořil The Betrothal II, dílo, které udržuje napětí mezi organickými tvary a psychologickou intenzitou. Jeho schopnost přeložit vnitřní stavy do těchto neurčitých krajin pomohla definovat nový způsob vidění v americkém malířství.

• The Artist with His Mother
• Nighttime, Enigma, and Nostalgia (1930–1934)
• Waterfall (1943)
• The Liver is the Cock's Comb (1944)
• The Betrothal II (1947)

Profesní spolupráce a umělecké kruhy

V roce 1935 podepsal Aršile Gorky tříletý kontrakt s Guild Art Gallery, což znamenalo zásadní zlom v jeho profesním působení. Ve stejném roce se stal jedním z prvních umělců zaměstnaných v rámci federálního uměleckého projektu Works Progress Administration. Právě díky tomuto programu se jeho cesta zkřížila s několika postavami, které se později staly pilíři americké umělecké scény. Spolupracoval a sdílel prostor s umělci, jako byli Alice Neel, Lee Krasner, Jackson Pollock a Mark Rothko.

Jeho přítomnost v těchto uměleckých kruzích pomohla překlenout propast mezi odlišnými érami myšlenkového smýšlení. Působil jako spojující článek mezi evropskými surrealistickými malíři a nově vznikajícím americkým hnutím abstraktního expresionismu. Tato vazba umožnila přeložit ideje starého světa do nového jazyka, který se tehdy rodil ve Spojených státech. Dílo Aršile Gorkyho se nacházelo na samotném průsečíku těchto proměnlivých stylů, kde propojovalo podvědomé explorace surrealistů s gestikulární svobodou abstraktních ekspresionistů.

Poslední roky a smrt

Poslední roky života, které prožil Aršile Gorky, byly poznamenány náhlou a nesmírnou ztrátou. V roce 1946 ničivý požár v jeho ateliéru zničil mnoho jeho obrazů a vymazal tak významnou část jeho dosavadní tvorby. Tato tragédie nastala v době, kdy se jeho vizuální jazyk právě začal měnit směrem k ještě płynějším a organickým formám. Během poloviny čtyřdesátých let stále pracoval a vytvářel díla jako The Betrothal II z roku 1947, která odrážela neustálé napětí mezi jeho strukturovanou minulostí a gestikulativnější, spontánnější budoucností.

Jeho život skončil náhle po autonehodě. Dopad způsobil zlomení krku, což vedlo k jeho úmrtí 21. července 1948 ve Shermanu v Connecticutu v USA. Byl mu tehdy 44 let. Náhlost této nehody zanechala jeho cestu za abstrakcí nedokončenou a přerušila období jeho intenzivního tvůrčího rozvoje.

Odkaz a trvalý vliv

Hmotnost Gorkyho vlivu na abstraktní expresionismus zůstává nesmírná. Působil jako klíčový most, který spojil evropské surrealistické malíře s nově vznikajícím americkým hnutím. Jeho schopnost přetavit vzpomínky a traumata do zcela nového vizuálního jazyka připravila půdu pro celé pozdější generace umělců. Způsob, jakým využíval fluidní linie a organické, biomorfní tvary, nabídl cestu k vyjádření skrze abstrakci, která nepůsobila pouze formálně, ale byla hluboce osobní a emocionální.

Jeho dílo je svědectvím o tom, kolik všeho lze vytěžit z bolestné minulosti. Přeměnou bolesti z vyhnání a ztráty v vrstvené, gestické tahy štětcem dokázal, že umění může sloužit jako nástroj k prožitku nevědomí. Tento přístup pomohl posunout zaměření americké malby směrem k emocionálnější, vnitřní krajině. Jeho přítomnost v umělecké scéně poloviny století pomohla definovat éru, v níž se samotný akt malování stal způsobem, jak zkoumat identitu a samotnou podstatu existence.

• The Liver is the Cock's Comb (1944)
• Waterfall (1943)
• The Betrothal II (1947)
• One Year the Milkweed (1944)

Kde dnes spatřit jeho díla

Pokud chcete obdivovat fyzické stopy jeho ruky, je třeba vyrazit do Washingtonu, D.C. Jeho obrazy jsou zastoupeny v Národní galerii umění a nacházejí se také ve Kreegerově muzeu. Tyto sbírky nabízejí jedinečnou příležitost pozorovat způsob, jakým umělec vrstel pigment a jaké specifické, gestické stopy zanechal na plátně.

V dalších částech světa zůstává jeho přítomnost patrná v významných sbírkách. Díla Aršile Gorkyho jsou zastoupena v Centro de Arte Moderna Gulbenkian v Lisabonu, zatímco v Buffalo AKG Art Museum můžete najít jeho mistrovské dílo z roku 1944, The Liver is the Cock's Comb. Osobní setkání s těmito díly umožňuje hloubsí vhled do jeho fluidních linií a fascinujícího způsobu, jakým se barvy do sebe jemně prolínají.

• The Liver is the Cock's Comb (1944)
• Vale of the Armenians (1944)