Život a raná léta Davida Hockneyho
David Hockney se narodil 9. července 1937 v Bradfordě v West Yorkshirengu v Anglii. Vyrostl v domácnosti se pěti dětmi, ve kteréž je byl čtvrtým členem. Jeho otec, Kenneth Hockney, pracoval jako účetní clerk a během druhé světové války byl nesouděným odpůrcem. Jeho matka, Laura, byla metodistkou a přísnou vegetariánkou. Tato raná léta prožil v průmyslové krajině Yorkshire, v místě domézino cihelných továren a rušných trhů.
Základní školu absolvoval na Wellington Primary School a pokračoval na Bradford Grammar School. Během této doby okolí Bradfordu zásadně formovalo jeho způsob vidění. Drsnost průmyslového srdce země a specifické světlo tohoto regionu vytvořily kulisu jeho formativních let. Pocházel z rodiny, která si vážila nezávislého myšlení, což bylo ovlivněno přesvědčením jeho otce během války.
Umělecké vzdělání a studia v Británii
Základy jeho umělecké tvorby byly budovány skrze roky pozorného pozorování světa. V letech 1953 až 1957 studoval na Bradford School of Art. Toto období bylo věnováno především mechanice vidění. Trávil čas procvičováním kresby z modelu a portrétní tvorbou, čímž si zuťil tradiční dovednosti pozorování, které zůstaly po celá desetiletí ústředním prvkem jeho díla. Klade se zde velký důraz na preciznost linie a způsob, jakým se subjekt usazuje v prostoru.
Po přestěhování z průmyslové krajiny Jorkshiru do Londýna nastoupil na Royal College of Art. Bylo to období intenzivního technického rozvoje. Studoval osnovy se zaměřením na základy formy a nuance světla. V roce 1962 vystudoval Royal College of Art s prestižním oceněním ve formě zlatého medailonu. Toto uznání znamenalo konec jeho formálního vzdělání v Británii a začátek kariéry definované neustálou, neklidnou zvědavostí o to, jak nejlépe zachytit a reprezentovat věci, které vidí.
Pohyb Pop Art a Los Angeles
Léta šedesátých let 20. století byla svědkem vzestupu David Hockney jako klíčové postavy hnutí Pop Art. Zatímco jiní představatelé tohoto směru se neochvějně nasměrovali k komerční estetice americké masové kultury, jeho přístup zůstal hluboce osobní. Když se v roce 1964 přestěhoval z Londýna do Los Angeles, došlo k zásadnímu zlomu, který naprosto změnil jeho vnímání barvy a světla. Intenzivní kalifornské světlo se stalo neustálou přítomností v jeho díle a postupně odvrátilo tlumené tóny jeho raných let. Začal dokumentovat kouzlo města z perspektivy pozorovatele, který se soustředí na to, jak světlo dopadá na povrchy, a na specifické, syté odstíny modré, které definují pohled do bazénu.
Toto období je charakteristické jeho fascinací volným časem a geometrií předměstského života. Velkém množství času věnoval pozorování pohybu a odrazů vody, což byl náročný úkol, kterému čelil prostřednictí své slavné série obrazů s bazény. Tyto malby zachytily hedonistický klid života u bazénu pomocí ostrých, čistých linií. David Hockney se v této době vzdal tehdejším abstraktním trendům a místo toho se rozhodl malovat lidi a rozpoznatelné objekty. Jeho díla z této éry často zkoumají tichou intimitu vztahů a způsob, jakým je prostor vnímán skrze objektiv jasného, přímého světla.
Technika a neustále se vyvíjející vizuální jazyk
Hockneyho tvůrčí činnost představuje neustálý pohyb mezi různými způsoby vidění světa. Nikdy se nezastavil v rámci jediného média, ale plynule procházel světem malby, kresby, grafiky i fotografie. Jeho přístup často pramení z přímé observace a kresby z modelu; portrétní tvorbou studuje, jak tvář uchovává podobnost, ale zároveň experimentuje se samotnou strukturou prostoru. Použitím reverzní perspektivy narušuje tradiční způsob, jakým vnímáme scénu, čímž vytváří pocit hloubky, který působí odlišně než u běžné fotografie. Často využívá fotografii jako studijní médium, kde kamera slouží k zachycení okamžiku, který on následně přetaví do podoby obrazu.
Způsob, jakým Hockney pracuje s barvou a světlem, se vyvíjel spolu s jeho nástroji. V raných letech pracoval s akryláty, aby dosáhl sytých odstínů, což bylo szczególnie patrné při zachycování pohybu vody v bazénech. Později se jeho zájem přesunul k digitálním médiím. Pomocí iPadů začal přetvářet krajinu, čímž našel nový způsob, jak zachytit proměnlivé světlo a barvy přírodního světa. Tento posun od fyzické barvy k digitálním obrazovkám odráží jeho neustálý zájem o to, jak technologie může měnit naše vnímání místa. Jeho dílo tak slouží jako záznam těchto technických transformací, od precizní čáry kresby až po vrstvené kompozice digitálních krajin.
Klíčová díla a ikonická malba
Způsob, jakým světlo dopadá na povrch, často určuje směr a atmosféru celého obrazu. V roce 1961 dílo We Two Boys Together Clinging prozkoumávalo intimitu spojení skrze objektiv symbolismu a textu. Toto rané dílo ukazuje zaměření na vztahy mezi lidmi a stopy, které po sobě jejich přítomnost zanechávají. Později pak posun směrem k jasným, sytým barvám Kalifornie zásadně změnil způsob, jakým se na plátně pracuje s vodou. A Bigger Splash, vytvořené v roce 1967, zachytává moment pohybu v bazénu a využívá ostré linie k definování interakce mezi světlem a tekutinou.
Pohled diváka se často pohyhuje mezi krajinou a lidskými postavami v ní obsaženými. V roce 1971 dílo Mr and Mrs Clark and Percy spojilo pocit spřízněnosti s hloubkou charakteru. Tento přístup k portrétu pokračoval u díla Portrait of an Artist (Pool with Two Figures z roku 1972, kde využití fotografie jako přípravného média pomohlo definovat prostorové uspořádání. Tato díla odrážejí neustálý zájem o to, jak vnímáme prostor a jak jej lidé zaplňují svou existencí.
- We Two Boys Together Clinging (1961)
- A Bigger Splash (1967)
- Mr and Mrs Clark and Percy (1971)
- Portrait of an Artist (Pool with Two Figures) (1972)
Scénografie a operní zakázky
Vizuální jazyk, který David Hockney vyvinul na plátně, našel v divadelním světě zcela nový, odlišný rytmus. Jeho práce v oblasti scénografie vyžadovala období hluboké a intenzivní koncentrace, někdy trvající více než rok pro jednu jedinou produkci. Přechod z plochého povrchu obrazu do trojrozměrného prostoru pódia byl fascinující cestou, při níž vytvářel scenografii například pro Mozartovu Čarodějku z pohádky. Tento transformativní proces vyžadoval zásadní změnu v jeho přístupu k práci se světlem a pohybem, čímž přenesl svůj zájem o perspektivu do prostředí, které muselo být schopno pojmout živé divadelní představení.
Jeho angažovanost v operní sféře zahrnovala například staging díla Igora Stravinského Postup libere v roce 1975. Později, v roce 1990, vytvořil návrhy pro operu Giacomo Pucciniego Turandot. Tyto projekty ho nutily přemýšlet o tom, jak se postava pohybuje prostorem a jak může scéna měnit svou podobu v rytmu hudebních změn. Své vyvynuté smysl pro kompozici využil i v módním průmyslu, když navrhoval obálku a grafickou podobu pro prosincové vydání francouzské edice časopisu Vogue z roku 1985. Ve všech těchto případech zůstával středem jeho zájmu způsob, jakým je motiv rámován a jakým barva interaguje s okem diváka.
Odkaz a celosvětové uznání
Hmotnost dlouhé a bohaté kariéry se často projevuje v prestižních oceněních, která mu udělily nejvýznamnější instituce. V roce 2000 mu bylo uděleno prestižní ocenění Laureate of the Praemium Imperiale v kategorii malířství. Později, v roce 2003, byl zvolen členem Královské společnosti. Tato uznání přicházela v souladu s jeho neustálou přítomností v celosvětovém vědomí, kdy se z raných etap hnutí Pop Art stal jednou z nejvlivnějších britských umělců 20. a 21. století.
Jeho postavení v kulturní krajině bylo dále potvrzeno v roce 2018, kdy byl jmenován členem Order of the Companion of Honour. Toto uznání následuje po desetiletí práce, která se proměnila od drsné estetiky jorkshirských krajin až po oslnivé světlo Kalifornie a nakonec do digitálního světa kresby na tabletech iPad. Jeho vliv je cítit nejen v galeriích, ale především v tom, jak prostřednictvím svých různých médií zcela změnil způsob, jakým vnímáme prostor a perspektivu.
Kde dnes spatřit jeho díla
Pokud si chcete jeho tvorbu prohlédnout na vlastní oči, můžete vyrazit do galerie 1853 v Salts Mill v Saltaire. Tento prostor hostí mnoho jeho děl a udržuje tak hlubokou vazbu na průmyslovou krajinu jeho mládí. Nadále se o jeho odkaz stará David Hockney Foundation, která spravuje rozsáhlou skupinu jeho děl a zajišťuje, aby velká část jeho tvorby zůstala zachována pro budoucí studium i prohlídku.
Jeho obrazy a kresby jsou rozptýleny v najważnějších institucích na několika kontinentech. Ve Velké Británii patří jeho díla do sbírky Tate. Přes Atlantik je jeho přítomnost patrná v Metropolitan Museum of Art i v Muzeu moderního umění. Tyto sbírky uchovávají různé etapy jeho kariéry, od jeho raných figurativních děl až po pozdější experimentování se světlem a barvou.
- A bigger splash
- American Collectors (Fred and Marcia Weisman)
- Portrait of an artist pool with two figures
- A bigger grand canyon
- Place furstenberg, paris
Více informací
Přepnout na tisk
U děl nebo reprodukcí, u nichž je jakákoliv strana větší než 105 cm (přibližně 41 palců), bude rám dodán jako sestava v rozloženém stavu. Tato metoda zajišťuje bezpečné doručení a chrání dílo před poškozením během přepravy.
